Recenze filmu Tintinova dobrodružství. Režie: Steven Spielberg, hudba: John Williams. USA / Nový Zéland, 2011, 107 minut
Pokuste si zkombinovat Mirka Dušína s Otakarem Batličkou, přihoďte něco z dobrodružství Indiana Jonese a nezapomeňte esenci atmosféry třicátých/čtyřicátých let 20. století. No, pokud vám z toho vznikne mladý, zvídaný kluk, zasazený do éry, kdy se ještě dalo užívat dobrodružství, určitě si zajděte na nový film režiséra Stevena Spielberga: Tintinova dobrodružství. Ačkoli je to režisérův vůbec první animovaný film, ukazuje se v něm Spielberg opět jako skvělý vypravěč.
Tintin je hlavní hrdina stejnojmenné belgické komiksové série. Mladý a dobrodružství hledající reportér. Původním autorem Tintina je belgický kreslíř Georges Remi (1907–1983), známý spíše pod uměleckým pseudonymem Hergé.
Hergé a Foglar byli vrstevníci
Dobře si všimněte jeho životopisných dat. Ano, byl to stejný ročník jako Foglar! I Hergému bylo něco přes dvacet, když začínala opojná třicátá léta, poslední roky meziválečného idealismu a poslední příležitost prožívat naplno dobrodružství starého světa… než s příchodem druhé světové války přestal existovat.
Pro chlapeckou identitu mladého Tintina je charakteristická jeho zrzavá kštice vyčesaná do ulíznuté vlny. Pak taky pumpky, velká móda třicátých let. A samozřejmě Tintinův věrný, důstojný a zároveň vždy sladký pes Filuta. Tintinův věk je však neurčitý, podobně jako u českých Rychlých šípů. K nim je však přeci jen o něco starší. Na druhou stranu je Tintin jen tak tak dospělý. Snad má mezi 18–21 rokem?
Inspirace u skautů?
Ženou ho ryze klukovské touhy, vzezřením i chováním může mít někdy blízko k meziválečným skautům. Brání slabé, staví se proti zlu, věrný v přátelství. Skoro by se chtělo říci: „Takový odrostlý belgický Mirek Dušín“. – Ostatně, autor Tintinových příběhů začínal jako kreslíř v jednom belgickém skautském časopise.
První Tintinův příběh publikoval Hergé v roce 1929. Nakonec jich vzniklo 23, respektive 24. Napěchovány příběhy s většinou detektivními zápletkami. Staly se jedněmi z nejpopulárnějších komiksů. V češtině začaly vycházet až v devadesátých letech 20. století.
Tintin v podání Stevena Spielberga a nových technologií
Režisér Spielberg se s Tintinem setkal prvně v době, když začátkem osmdesátých let pracovat na filmu Dobyvatelé ztracené archy. O námět už tehdy projevil velký zájem. S představou, že půjde o jakéhosi Indiana Jonese pro děti, začal pracovat na scénáři. Pak se to ale celé zamotalo, takže ke skutečné realizaci došlo až za úplně jiných podmínek o téměř třicet let později.
Tintinova dobrodružství jsou nakonec natočena podle úplně jiného scénáře a také technogicky úplně jinak, než jak by tomu bylo v osmdesátých letech. Z technického hlediska jsou klíčové dva prvky: Motion capture a 3D technologie. Při využití motion capture je nahráván pohyb a gesta skutečných herců. Následně je materiál předeven do digitálního módu a vizuálně je doupravován.
Tintina a další postavy Spielbergova filmu tak sice hrají skuteční herci, na plátně však vidíme pouze jejich pohyby, případně mimiku. Ostatní vizuální prvky jsou upraveny do stylu blízkého Hergého ilustracím. Obavy skalních fanoušků, „že to celé bude vypadat úplně jinak, než jejich oblíbený komiks“ se tedy nenaplnily. Po celý film je atmosféra třicátých či čtyřicátých let 20. století pro diváka udržována jedinečným způsobem. Technologie motion capture v tomto ohledu filmu rozhodně prospěla.
3D technologie Tintinova dobrodružství má značné limity
Složitější je to s 3D technologií. Ta je v posledních letech samozřejmě velice módní, ovšem se vším, co k módním vlnám patří. Nepohodlné 3D brýle lze na nose ještě ustát. Co ale vadí obecně – a průběžně zjišťuji, že nejen mě – je například celkově ztmavený obraz filmu, který brýle způsobují.
U Tintinova dobrodružství to platí dvojnásob. Řada scén se odehrává v noci nebo v šeru, jedna sekvence rychle následuje další, takže jednotlivé pohyby budete s 3D brýlemi chytat jen obtížně. Pokud tedy mohu doporučit, dejte při návštěvě Tintinova dobrodružství přednost klasickému formátu. O nic podstatného ochuzeni nebudete.
Přeci jenom Indiana Jones?
Scénáristé do příběhu filmu zakomponovali hned tři původní Hergého komiksy, a sice příhody: Krab se zlatými klepety (1941), Tajemství Jednorožce (1943) a Poklad Rudého Raubíře (1944). Výsledkem je zcela nový barvitý a dějem nabitý příběh, který v mnoha okamžicích skutečně může být vnímán jako jakýsi Indiana Jonesem pro děti.
Dějová zápletka pohltí diváka od samého počátku. Kombinuje detektivku, námořní dobrodružství, napětí a sympaticky průběžně předhazuje humorné sekvence. Interakce Tintina s Filutou či kapitánem Haddockem, popletení detektivové Kadlec a Tkadlec a spousta zběsilých honiček poskytují úžasnou kombinaci energie a nepředstírané hravosti. Celý film samozřejmě provází skvělá hudba Johna Williamse.
Film jako celek je v podstatě jednou velkou vypravěčskou smrští. Divák má stále co sledovat. Jen v několika málo místech je střihových a pohybových turbulencí trochu moc. Rychlost pohybu, ostrý střih sekvencí a četnost na sebe navazujících situací v několika místech trochu unavují, takže jsou spíš na škodu vyprávění.
Prvním takovým místem jsou zběsile rychlé úvodní titulky, trochu připomínající Spielbergovu akční komedii Chyť mě, když to dokážeš (2002). – Osobně jsem nestačil vnímat úprky herců ani číst titulky. Druhým, poněkud úmorně akčním místem je závěrečná honička v Maroku, byť možná právě v ní je Tintin nejindiánovštější. Krácení by prospělo i scéně s bitvou nákladních jeřábů v závěru. Zde však nikoli pro rychlý střih, ale pro obsahovou vyprázdněnost.
Steven Spielberg nabízí skvělou rodinou podívanou. Vtipnou, napínavou, bez vulgarismů a násilí. Po shlédnutí filmového představení nelze pochybovat, že sám režisér si Tintina zamiloval a natáčení si zjevně užíval.