Po více než 40 letech vychází v češtině slavný německý román, připomínající útoky proto německým antifašistům v Sudetech mezi roky 1933 až 1945
Světově proslulý román Dva dopisy Pospischielovi vyšel v češtině prvně roku už 1972. Na tehdejší dobu v nepříliš výrazném nákladu 3.600 výtisků. Není se co divit, že pro většinu českých čtenářů dávno zapadl. Nevěnovat mu pozornost by přitom byla škoda. Obsahuje totiž neobvyklý německý pohled na události v předválečném pohraničí.
Zkušená překladatelka Věra Houbová se na počátku komunistické normalizace ovšem musela poprat s jiným faktem, totiž, že skutečná podstata západoněmeckého díla zůstane tehdejšímu českému čtenáři v nemalé části utajena. Grün ve svém románu umně využívá hned několika společenských paralel. K jejich jasné identifikaci však čtenářům z komunistického Československa většinou chyběl dostatečný společenský rozhled.
A tak vlastně teprve nyní, když už více jak dvě dekády žijeme ve světě spotřebního kapitalismu, můžeme ve všech potřebných souvislostech chápat, co a proč Max von der Grün kritizuje. Obsáhlý doslov nového českého vydání navíc osvětluje, proč si autor ve svém výkladu tak často vypomáhá odkazy na názorovou náboženskou menšinu, kterou totalitní systémy (včetně těch komunistických) s oblibou pronásledují.
Kritika nekontrolovaného kapitalismu
Díky čemu si tehdejší západoněmecký autor počátkem normalizace vysloužil zájem komunistického nakladatelství je zřejmé: Opakovaně upozorňoval na rizika kapitalismu. I jeho světově proslulý román Dva dopisy Pospischielovi je na každý pád kritikou nekontrolovaného kapitalismu. Rozhodně ale není komunistickou agitkou. Max von der Grün si o komunismu myslel své. V románu Dva dopisy Pospischielovi to ostatně dává najevo postavou starého konzervativního dělníka.
Dobová anotace nakladatelství Svoboda nicméně uváděla:
Román západoněmeckého autora, živený vnitřním dynamismem svěžího literárního líčení, je obrazem života v současné kapitalistické společnosti. Paul Pospischiel, dobře situovaný zaměstnanec, se stává obětí neosobně tvářícího podlého mechanismu a prohrává svůj zápas s představiteli podniku, v němž pracuje. Spolu s tímto hlavním námětovým plánem je vystižen i problém Němců, odsunutých ze Sudet, a jejich revanšistického úsilí.
A knihovnická anotace z téže doby propagovala knihu následovně:
Hrdinou vyprávění je dobře situovaný, mladý specialista v elektrárně, který se dostane do konfliktu se svým zaměstnavatelem. V nerovném souboji podléhá a stává se obětí anonymní mašinerie, která staré vykořisťovatelské metody jenom navenek zmodernizovala a uhladila.
Celý konflikt vzniká na základě vzpomínek hrdinových na jeho vlastní dětství, které prožil jako dítě sudetských Němců v Chebu a odkud musel uprchnout před záborem pohraničí Hitlerem, protože jeho rodiče nepatřili k Henleinově straně. Jeho otec prožil válku jako vězeň v koncentračním táboře, jeho matka musela celá léta tvrdě pracovat, aby uhájila existenci svoji i svého syna. Nyní po letech, se oba opět setkávají s někdejšími členy henleinovského oddílu, aby si po letech znovu položili otázku viny a spravedlnosti.
Nově připravené, v pořadí tedy druhé české vydání románu Dva dopisy Pospischielovi, vychází z původního překladu, který byl nicméně ovšem upraven podle stávajících moderních norem a rovněž v duchu jiného politického klimatu. Text je proto k současnému čtenáři vstřícný a dobře se čte.
Grünův román zůstává nadále aktuální
Bystrý čtenář dnes rychle zjistí, že i po téměř padesáti letech, které uplynuly od prvního německého vydání, neztrácí von der Grünův text nic ze své aktuálnosti. Ať už budeme v románu hledat paralely k obtížnostem morálního zakotvení pro dnešního člověka, nebo si budeme všímat rostoucího vlivu nadnárodních korporací na události ve světě, prakticky každý čtenář se může v některé z postav Grünova románu Dva dopisy Pospischielovi nějakým způsobem najít.
Součástí nového českého vydání je doslov, který analyzuje jednotlivé události románu a odkrývá autorovy inspirační zdroje. Nakonec tedy zjistíme, že děj některých klíčových událostí se neodehrává v obecně známém Chebu, ale například v obcích Pavlův Studenec na Tachovsku nebo v příhraničním bavorském Bärnau.
Paul Pospischiel je ve skutečnosti sám Max von der Grün. Jeho románový otec byl ve skutečnosti otčím jménem Albert Mark. Jeho uvěznění v nacistickém koncentráku i důvody k tomu vedoucí (distribuce zakázané náboženské literatury Badatelů Bible) ale zůstávají beze změny.