Šumař na střeše – Životní hodnoty, ústupky a nepřekročitelné zásady

Zemřel Chaim Topol – excelentní herec, proslulý hlavní rolí ve filmové adaptaci muzikálu Šumař na střeše (Fiddler on the Roof, 1971). Jeho chudý mlékař Tovje divákům připomíná dva důležité hodnotové faktory: Existují situace, ve kterých dává smysl ustoupit. A stejně tak jsou situace, ve kterých stojí za to trvat na svých hodnotách. Filmový muzikál byl ověnčen řadou cen – mimo jiné třemi Oscary a dvěma Zlatými glóby.

Šumař na střeše – Fiddler on the Roof
Fiddler on the Roof (Šumař na střeše), dobový filmový plakát

Šumař na střeše – metafora paralelní s tancem mezi vejci

Období kolem roku 1905. Vesnice Anatěvka kdesi na Ukrajině, coby součást imperiálního Ruska. Chudý místní židovský mlékař Tovje má tři dcery zralé na vdávání. Má jednoduchý plán: Provdat je za ženichy, které jim sám vybere, jak určuje stará lidová tradice židovské komunity. Všechny tři dcery však otce zaskočí – s novou generací to bude už docela jinak.

Každá z dcer nějakým způsobem poruší dosavadní řád. Nic už nebude jako dřív. Ani uvnitř židovské komunity, ani ve světě, který obec obklopuje. Souběžně s tím, jak Tovje řeší dcery, stává se židovská komunita v Anatěvce obětí jednoho z mnoha pogromů, které na přelomu století probíhaly po celém Rusku.

Celým příběhem se zároveň nese metaforická postava šumaře na střeše, který se – podobně jako každý Žid z Anatěvky – snaží odehrát svou životní melodii, a přitom nespadnout ze střechy.


Lidová tradice versus láska

Pro svou první dceru najde Tovje nápadníka prostřednictvím staré dohazovačky. Svatba s bohatým židovským řezníkem je už domluvena, když dcera otce uprosí, aby na sňatku se starým vdovcem netrval. Miluje jiného – místního chudého židovského krejčího.

Tovje se zpočátku zlobí, ustoupit odmítá: Výběr manžela mají dle tradice určovat rodiče! Řezník je navíc bohatý, krejčí nemá nic. Pak si však Tovje uvědomí, že nad všechny židovské tradice je pro něj důležitější, aby jeho dcery byly spokojené – a tímto ústupkem se žádný zákon neporuší. Zruší tedy domluvený sňatek a souhlasí s rozhodnutím své dcery.

Záhy si i druhá dcera sama najde svého nápadníka. Mladý židovský revolucionář se hned v několika směrech nemusí zdát ideální. Tovje s výběrem nesouhlasí. Dcera si však postaví hlavu a na svém rozhodnutí trvá. Tovje je v šoku a zuří: Podle zavedené tradice má dcera důsledně ctít vůli svého otce, a ne ji záměrně překračovat. Nakonec ale Tovje opět ustoupí. Překročí práh lidské tradice, protože si přeje štěstí své dcery – a tímto ústupkem se žádný zákon neporuší.


Lidová tradice versus elementární zásada

Všechno má ale svoje hranice. Ukazuje se to při výběru nápadníka třetí dcery, která se zamiluje do ruského ortodoxního křesťana. I tato dcera si postavu hlavu a trvá na svém.

V Anatěvce žijí Židé a ortodoxní vedle sebe. Minoritní Židé ruskou majoritu respektují, ale nesměšují se s ní. Jsou to dvě samostatné komunity odlišné kulturou, náboženstvím, vztahem k carskému Rusku a s rozdílným pohledem na svět.

Tovje dával celým svým životem najevo respekt a úctu místní ruské ortodoxní komunitě. Biblická zásada, nikoli ústní tradice, mu však stanovuje, že Žid by neměl vstupovat do manželství s někým, kdo se nenarodil jako Žid, případně nepřijal židovský zákon v dospělosti.

Z rozhodnutí své třetí dcery proto Tovje prožívá hluboký zármutek. V sázce je totiž jedna z nejzákladnějších biblických zásad, nikoli lidová tradice. Oproti předešlým situacím se proto rozhodne neustoupit. Dcera je dospělá a Tovje jí nebrání. Když se však nechá oddat v pravoslavném kostele, zřekne se jí. Další kontakty s ní už budou jen sporadické.


Gesto nesouhlasu

Jeho rozhodnutí může diváka překvapovat. Většina z nás žije v jiných komunitách, v jiné kultuře a v jiných společenských souvislostech. Ve skutečnosti ale Tovje nám všem připomíná, jak nezbytná je tolerance a respekt k druhému, ale zároveň jak důležité je i vědomí nepřekročitelných elementárních zásad. Pro někoho mohou vycházet v náboženství, pro jiného z obecné etiky. Dojde-li k popírání takových základních společenských postulátů, zbývá ve slušné humanitní společnosti už jenom nenásilná odezva: Tiché, ale důrazné gesto nesouhlasu.

Někdo takové tiché gesto projeví tím, že demonstrativně odejde ze sálu, kde jsou pošlapávány základní hodnoty, které vyznává. Někdo jiný vyjádří gesto nesouhlasu tím, že na ošemetnou událost vůbec nepřijde. Už Masaryk některým lidem, za které se styděl, odmítl podat ruku.

Své tiché gesto nesouhlasu projevil i Tovje. – S vědomím, že když se nebude držet elementárních zásad své komunity, relativizuje tím napříště i všechna ostatní pravidla.

Šumař na střeše je příběhem o tradicích, hodnotách a o tom nejzákladnějším lidství. Příběhem o zásadové lásce, která stojí proti lehkovážnému sentimentu. Odehrát se může v kterékoli době a v jakékoli komunitě, která vyznává nějaké morální zásady.


Související články