Co praktického se můžeme naučit na příkladu potopení »nepotopitelné« lodi? Připomeňme si hlavní faktory neštěstí z noci 14. na 15. dubna 1912: Parník Titanic pluje plnou parou ze Southamptonu v Anglii do New Yorku v USA. Pluje maximální rychlostí přes vysoce rizikové ledovcové pole v oblasti kanadského Newfoundlandu. Pluje plnou parou přes několikeré pokusy posádku varovat.
Ve 23:40 lodního času dojde k fatální srážce parníku Titanic s ledovcem. Do obrovské díry na pravoboku se nezadržitelnou silou valí galony vody. O pouhé dvě a půl hodiny později se vodou zatížená příď lodi potápí do hlubin a do volného prostoru nad hladinu se zvedá záď Titanicu i s lodními šrouby.
V tu chvíli lodní kýl nevydržel, obrovská loď se rozlomila a ve 2:20 šly obě části plavidla ke dnu. Téměř všichni cestující, kteří se do té doby nedostali do některého ze záchranných člunů, zemřeli během následujících 15–30 minut ve vodě o teplotě –2 °C, na zástavu srdce nebo tělesný šok.
Bilance zkázy parníku Titanic
| Počet osob na palubě Titanicu | asi 2223 |
| Počet zachráněných osob | asi 706 |
| Zkázu Titanicu nepřežilo | asi 1517 |
(Poznámka k tabulce: Číselné údaje z jednotlivých zdrojů se v rámci jednotek mírně rozcházejí.)
Hlavní příčiny potopení lodi Titanic
Potopení lodi Titanic způsobilo několik různých faktorů. Ty hlavní však nebyly závislé na úrovni dobových technologií a šlo jim předejít.
- Kapitán lodi obdržel četná varování o nebezpečném plavebním úseku, ale ignoroval je. Střet s konkrétním ledovcem byl dílem náhody. V oblastech s vysokým výskytem ledových ker s ním ale bylo třeba počítat, nikoli toto riziko bagatelizovat.
- Ještě před vyplutím se v podpalubí Titanicu samovznítilo uhlí a tento rozsáhlý požár se podařilo uhasit až o několik dní později během plavby. Loď s požárem v podpalubí by z přístavu vůbec neměla vyplout. Podle některých odborníků mohl navíc požár ovlivnit stabilitu vnitřních přepážek lodi. Prestiž však znamenala víc než riziko.
- Předmětem diskuzí je i technologie výroby lodi. Na počátku 20. století ještě nebylo běžně používáno svařování. Ocelové pláty na trupu Titanicu byly spojeny nýtováním, jehož pevnost může být horší, nežli svařované spoje. V celkovém součtu je to však sekundární problém, navíc vyplývající z dané úrovně dobových technologií. Podobné to bylo s kvalitou ocelového plechu, která odpovídala tehdejším normám, nikoli však těm dnešním.
Hlavní příčiny vysokého počtu obětí
Také příčiny vysokého počtu obětí nelze většinou odbýt odkazem na tehdejší možnosti a požadavky. Jistou roli samozřejmě i zde hrály dobové zvyklosti a standardy. Klíčovým problémem byla však opět nezodpovědnost a špatně nastavené kompetence.
- Chybějící záchranné prvky a nepromyšlený bezpečnostní systém. Např. záchranné čluny byly k dispozici jen pro polovinu osob na parníku. Cestující nebyli na případnou evakuaci nijak připraveni. – Je pravdou, že záchranných člunů bylo na Titanicu i tak víc, než striktně nařizoval tehdejší zákon. Konstruktéři si nicméně odmítali připustit, že by se Titanic mohl potopit. Čluny měly v jejich představách sloužit jen k případnému skupinovému transportu pasažérů z uvízlé lodi na jinou náhradní loď. S možností potopení Titanicu se prostě nepočítalo.
- Špatná prioritizace důležitostí při telegrafování. Odesílání privátních telegramů s pozdravy cestujících měly při proplouvání rizikovou oblastí přednost před zodpovědným odbavováním varovných zpráv.
- Při organizaci evakuace vlád chaos. Posádka nebyla dostatečně vyškolena. Mnohé záchranné čluny odplouvaly poloprázdné. Téměř 500 míst zůstalo neobsazeno.
A jak o nečekaném neštěstí informoval tehdejší český tisk? Podívejte se do článku Titanic, největší parník tehdejšího světa, se potopil hned během první plavby.