Po osmi letech je v pražské Národní knihovně opět k vidění výstava Biblické příběhy na renesančních iluminacích, prvně zpřístupněná na přelomu let 2015–2016. V nynější minimalistické instalaci už sice chybí originální tisky, takže návštěvník musí vzít zavděk reprodukcemi na stojanech. Za krátkou návštěvu v klementinské hale služeb však výstava určitě stojí. O přímý kontakt s originály budete sice ochuzeni. V našem návrhu však najdete možnost, jak umělecký zážitek zkombinovat s tříbením kritického myšlení.
Biblické příběhy na ilustracích z renesančních zpěvníků
Iluminace (zdobné ilustrace doprovázející text), představené na jednotlivých výstavních panelech, vyprávějí biblické příběhy. Tu a tam se do nich zároveň prolínají i legendy, které si vytvořila mimobiblická církevní tradice. Jednotlivé ukázky nicméně nepocházejí z dobových iluminovaných Biblí, nýbrž jsou vybrány z kancionálů, graduálů a jiných hudebních rukopisů, deponovaných v Národní knihovně ČR.
Laicky a zjednodušeně řečeno jde vlastně o obrázky z dobových zpěvníků duchovních písní, které byly hned po Bibli tou nejbližší spojnicí mezi věřícím, církví a jeho osobním náboženským prožitkem. Z kancionálů a graduálů se zpívalo na kostelních kůrech a při rozmanitých bohoslužebných příležitostech. Movití měšťané a šlechta (někdy také řemeslnické cechy), kteří byli nejčastějšími objednavateli jejich výroby, si tyto zpěvníky nechávali bohatě zdobit. Rozhodně proto nejde o strohé notové zápisy.
Rukopisy z éry knihtisku
Ručně psané a bohatě zdobené zpěvníky reprezentovaly společenský status svých majitelů. Iluminace však měly i svůj edukativní charakter, protože snadno přibližovaly biblické události člověku 16. století. Tím zároveň posilovaly i jeho náboženský prožitek.
V souvislosti s rukopisným charakterem zpěvníků je však nutno připomenout ještě jednu věc. Od poloviny 15. století, kdy Johannes Gutenberg uvedl do provozu svou tiskárnu, se Evropou začal šířit knihtisk. Nicméně mnohé, na výstavě prezentované rukopisné kancionály a graduály, jsou o sto let mladší. Třeba Kancionál (respektive Graduál) řezníků Novoměstských pochází z let 1567–1574. Křižovnický graduál z let 1559–1592. A tak bychom mohli pokračovat. Proč ten anachronismus?
Nuže, byl to jakýsi záměrný návrat do minulosti, kterým se movité vrstvy chtěly vymezit vůči masové výrobě tištěných tiskovin. Dávali tím najevo, že oni si mohou dovolit vysoce zdobnou, ale drahou ruční práci. Byl to dobový ekvivalent k tomu, co dnes můžeme vnímat třeba u oděvů. Většina z nás se obléká do továrně vyráběné konfekce. Dostatečné finanční ale i časové zdroje, nutné k tomu, abychom si na sebe nechávali šít ruční oděvy, má jen málokdo. (Háčkované a pletené čepice a svetry od babiček se nepočítají.)
Odkud brali autoři iluminací podklady a inspiraci pro jednotlivá vyobrazení? Při srovnávání jednotlivých zpěvníků je evidentní, že mnohdy vycházeli ze stejných podkladů. Je tomu tak proto, že výzdoba kancionálů a graduálů té doby vznikala na základě grafických předloh, které do Čech přicházely ze západní Evropy.
Jednotlivé ilustrace jsou zároveň zajímavé i tím, že biblické události vykreslují uměleckou tvorbou 16. století, protože jiné poznatky o starověké módě či architektuře renesanční iluminátoři neměli. Prohlídku biblických iluminací tak můžete pojmout nejen jako kulturní zážitek nad vzorníkem renesanční biblické ikonografie – a to v několika směrech.
Praktická historie: Kritické myšlení a mediální gramotnost
Kdo zná Bibli, najde ve vystavených iluminacích zajímavé detaily biblických příběhů. Kdo Bibli nezná, může možná výstavu chápat jako první seznámení s „knihou knih“. Pak ovšem nutno dodat, že tu a tam to bude seznámení trochu neotesané, které si návštěvník bude muset profiltrovat. Jak totiž bylo vzpomenuto, renesanční ilustrace jsou odrazem své doby. Vyobrazené biblické postavy tak bydlí v renesančních domech a stanech, jsou oděny v dobové renesanční módě a době vzniku iluminací odpovídají i účesy, interiéry a exteriéry.
Vedle toho vystavované obrázky samozřejmě odrážejí i mimobiblickou teologii. Zajímavým je v tomto směru třeba výjev Sestup Krista do předpeklí. Napadá vás, co by tak asi Kristus dělal v předpeklí? Pozorný divák si zároveň všimne červeného praporu s bílým křížem, který rovněž nemá žádný základ v Bibli, ale pochází z dob křížových válek organizovaných křesťanstvem.
Prohlížení renesančních obrázků s biblickými motivy se tak stává lekcí kritického myšlení a mediální gramotnosti. Vše, co je zobrazeno, je záznamem skutečných biblických událostí. Zároveň je ale mnohé z toho zobrazeno tak trochu jinak. Oddělit biblický kánon od nánosu renesanční mýlky a dezinterpretace od diváka vyžaduje určitý důvtip.
Z memorování starých iluminací se tím ovšem stává dobrodružné odhalování omylů i záměrných manipulací. Prohlížení 400 let starých ilustrací se (vedle uměleckého zážitku) mění v nevšední trénink, následně užitečný při sledování moderních médií, internetových článků, deepfake a postů na sociálních sítích.
I zde jsou chyby ukryty v detailech. Kdo je odhalí, dokáže být obezřetnější i u novodobých misinformací a dezinformací.
- Misinformace – nepravdivá informace, která není šířena záměrně, za účelem oklamání lidí. Je to prostě omyl, chybná zkratka, anachronismus nebo lajdáctví. Lidé ji šíří buď z neznalosti nebo z hlouposti.
- Dezinformace – záměrně šířená nepravdivá informace. Je šířena úmyslně s cílem podvodně ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.
Základní znalost biblických reálií se na výstavě samozřejmě hodí. Bible je konec konců základnou naší civilizace. Kdo znalost těchto souvislostí postrádá nebo si nepotrpí na trénink kritického myšlení, může na výstavě alespoň obdivovat bezpochyby nádherné renesanční ilustrace. – Umělecké skvosty, reprezentující dobu svého vzniku a zájem svých tvůrců o knihu knih.