Zemřel Philip George Zimbardo (1933–2024), americký psycholog a profesor na Stanfordově univerzitě v USA, známý pro svůj kontroverzní Stanfordský vězeňský experiment (1971). Zimbardo chtěl jeho prostřednictvím ověřit, jak se lidé budou chovat, když je jim přidělena role neomezeného vládce nad ostatními členy komunity. Začnou svou autoritu zneužívat, stanou se agresivními, nebo budou respektovat institucionální, etická a obecně humánní pravidla?
Zimbardo a Stanfordský vězeňský experiment
Byli vybráni mladí muži ze středostavovských rodin, kteří byli považováni za zralé, emocionálně stabilní, inteligentní – stručně řečeno normální. Žádný psychopati, žádní narkomani ani pouliční chuligáni. Celkem 24 studentů, kteří se dobrovolně a s vědomím všech souvislostí nechali zavřít do falešného vězení. Některým byla přisouzena úloha vězňů (byli simulovaně zatčeni místní policií), jiným úloha dozorců.
Původně měl experiment trvat dva týdny. Dost rychle se to ale zvrtlo. Nejprve nutno říci, že se Zimbardovi potvrdil předpoklad, že situace, ve které se člověk nachází, může mít obrovský vliv na jeho chování. Úroveň osobnostních proměn, pozorovaných na jednotlivých studentech, ale předčila všechna očekávání.
Dozorci simulované věznice začali být vůči svým spolustudentům, fungujících v úloze vězňů, čím dál tím agresivnější. Naproti tomu studenti v postavení vězňů vykazovali silné známky psychického utrpení. Procesu přeměny podlehl i samotný Zimbardo v pozici ředitele fiktivní věznice. Tak se do své role vžil, že nechápal, proč by měl svůj eskalující experiment zastavit dřív, než bylo plánováno.
Předčasné ukončení Zimbardova experimentu a vyhodnocení
Hrdinkou celého příběhu se tak stala psycholožka Christina Maslach, která měla za úkol vyhodnotit průběh experimentu po prvních pěti dnech jeho fungování. Teprve na její nátlak Zimbardo svůj experiment šestý den od jeho zahájení předčasně ukončil.
Stanfordský vězeňský experiment měl a má z pochopitelných etických důvodů mnoho kritiků. Výhrady panují i ke zvolené metodice a vyhodnocení. Na druhou stranu ale skutečnost, že významná část lidí nemá dostatečně silnou morální integritu, aby eticky a psychicky zvládla srovnatelně vypjaté okamžiky, se před i po experimentu mnohokrát potvrdila v praxi.
Dostupná data tak dnes poskytují dostatek důkazů, že i zdánlivě normální lidé se mohou začít chovat velmi odlišně, jsou-li v roli dozorce nebo vězně. V oblasti penologie lze na četných příkladech doložit, že bez jasných a důsledně dodržovaných etických norem může i dnes snadno docházet ke zneužívání autority vězeňských dozorců.
Hrdinové nevolí konformitu
O víc jak tři dekády později Zimbardo své závěry aktualizoval o analýzu nelidskostí v bagdádském vězení Abú Ghrajb (2003), ve kterém američtí vojáci trýznili a mučili pozatýkané irácké obyvatelstvo. Ačkoli za hlavního viníka Zimbardo považoval špatný amorální systém amerických okupačních sil, zdůrazňoval, že každý člověk má svědomí, kterým by se měl řídit bez ohledu na okolnosti: „Každý je osobně zodpovědný, a to i když má situace velký vliv. Žádná situace nezprostí člověka zodpovědnosti.“
Proč tedy řada lidí volí konformitu? V mnoha případech ze strachu. Ve špatné společnosti se člověk může bát říct svoje osamocené „Ne“. Když jsou všichni kolem zlí, je těžké zůstat hodný. Lidé se bojí, že když by byli jiní, budou za to potrestáni.
O to víc jsou proto morálními hrdiny jedinci, kteří se systému a konformní většině dokáží vzepřít. Lidé jako Christina Maslach, ale také třeba Marie Schmolková, Sophie Scholl, Corrie ten Boom, Oskar Schindler, Raoul Wallenberg, Witold Pilecki a mnozí další… Co příběh, to jiné okolnosti a s mnoha se třeba ani nedokážeme plně identifikovat. Bez ohledu na rozmanitost je však spojuje podstata slepě se nepodílet na vykonávání zla.
Pro mě osobně patří mezi silné vzory lidskosti například civilní pracovníci v jáchymovských uranových dolech (1949–1961), kteří navzdory riziku odhalení a uvěznění pomáhali přežít zdejším politickým vězňům.
Základní literatura
Zimbardo, Philip: Paměti psychologa. Rozhovor s Danielem Hartwigem. Portál, Praha 2021. • Zimbardo, Philip: Luciferův efekt. Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Druhé vydání. Academia, Praha 2021. • Zimbardo, Philip: Moc a zlo. Sociálně psychologický pohled na svět. Uspořádali Jiří Fiala a Martina Klicperová-Baker. Moraviapress, Břeclav 2005