Historie mobilních telefonů, jak je chápeme dnes, nabrala tempo krátce po druhé světové válce v laboratořích americké společnosti Bell Labs, jedné ze společností, u jejichž zrodu stál Alexander Graham Bell (konstruktér mikrofonu, telefonu a gramofonu). Právě v Bell Labs byla totiž roku 1947 navržena myšlenka celulární radiové sítě – čili mobilních stanic.
Muselo však uběhnout ještě další čtvrtstoletí, vyplněné dalším technickým výzkumem a miniaturizací součástek, než mohla společnost Motorola v roce 1973, respektive 1983, přijít s reálně použitelným přenosným telefonem, známým jako DynaTAC.
My se ale v dnešních archivních drobinkách vydáme zcela opačným směrem: Ještě hlouběji do minulosti. Inovační snahy o zkonstruování telefonního aparátu, s nímž by se dalo volat nejen z pevné telefonní stanice, ale i odkudkoli z terénu, se totiž objevily nejpozději se začátkem 20. století.
Uvádí se, že jeden z prvních patentů na skládací telefon kapesní velikosti si v roce 1917 podal finský vynálezce Eric Tigerstedt. Určitě ale nebyl jediný, jak lze s trochou trpělivosti a zručnosti zjistit v patentové databázi EspaceNet.
A nakonec ještě jedna starší ukázka, i když – bez ohledu na avizovaný telefon – jde spíše o naslouchátko…
Kterýs Američan vynalezl velmi duchaplný přístroj pro nedoslýchavé. Malý telefon, jehož elektrická baterie je ukryta v kabelce, zastupuje tu nehezké a neesthetické sluchátko, jehož užívali dosud nedoslýchaví. Hlas donáší ke sluchu mikrofon, jenž se nosí, volně zavěšený, na prsou. Celý přístroj, jejž ukazuje naše vyobrazení, lze pak uschovat v ozdobné kabele nebo v kapse.
» Související článek: Drobinky z archivů: Mobilní a kapesní telefony v závěru 20. století