Recenze knihy ZET – Miloš Zapletal. Editor Ivo Jirásek. 1. vydání. Univerzita Palackého, Olomouc 2010, 333 s. Součástí knihy je obsáhlý materiál Pět životů z pera samotného Miloše Zapletala.
Miloš Zapletal (* 1930, skautskou přezdívkou ZET), spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník, je považován za jednoho z výrazných ideových vůdců v oblasti zvané zážitková pedagogika. Jestliže byl pro několik tuzemských generací nejvýraznějším zážitkovým pedagogem Jaroslav Foglar, je Miloš Zapletal považován za jednoho z jeho nejvýraznějších pokračovatelů. Právě z řad Foglarových příznivců proto možná logicky vyšel podnět k vydání reprezentativního zapletalovského sborníku. Je příznačné, že se tak stalo i přes počáteční odpor samotného Zapletala.
Po Fenoménu Foglar je sborník ZET – Miloš Zapletal také druhým svazkem Edice Gymnasion, byť tentokrát je vydavatelem Univerzita palackého v Olomouci, alma mater editora publikace. Ivo Jirásek se práce editora opět ujal s nevšedním zaujetím a erudicí. Oproti sborníku Fenomén Foglar se mu zde dokonce ještě více podařilo scelit jednotlivé příspěvky celého sborníku.
Hlavní myšlenkovou linkou je zde prostě Zapletalova nevšední píle a entuziasmus, který je v mnoha ohledech jistě hoden napodobení. Inspiračně ho rozhodně není třeba omezovat jen na skautské hnutí, turistiku mládeže, pedagogickou činnost, či práce editorské, redakční, autorské a překladatelské. Zkušený editor navíc připomíná, že mnohé z činností Zapletalových je „Tradice, kterou je potřeba zdůrazňovat i v současném světě a rozkolísané společnosti: nestačí jenom vydělávat peníze, honit se za majetkem a společenskou prestiží, ale především poctivě pracovat. Smyslem života není jenom zábava a rozptýlení, ale také koncentrace, usebrání, sebereflexe nad cestou, po níž kráčíme.“
Zapletal jako inspirátor
V duchu možností Zapletala nějakým způsobem napodobit se pak nese stěžejní část sborníku. Aktivity Miloše Zapletala jako inspirační zdroj, zdroje motivace a jedinečnost z ohledem na vztah k přírodě a vysoké morální standardy. Velkým přínosem sborníku jsou rovněž obsáhlé pasáže Zapletalova textu Pět životů. Tento souběžný text tvoří nejen v jistém, smyslu neplánovaného průvodce celým sborníkem, ale zároveň čtenáři pomáhá lépe vnímat časovou a tématickou posloupnost.
Miloš Zapletal je původně vystudovaný profesionální tělocvikář. Záběr jeho zájmů je však mnohem širší, díky čemuž se postupně přes tělovýchovu dostal ke sbírání her nebo dokonce ke studiu bengálštiny. V mysli většiny čtenářů a táborníků je samozřejmě v prvé řdě jakýmsi traperským guru, který hned několika generacím zprostředkovával množství her, jako překladatel pak knihy kanadského spisovatele Ernesta Thompsona Setona (1860–1946).
Čtenář sborníku má prostřednictvím jednotlivých příspěvků možnost nahlédnout do peripetií Milošova osobního rozvoje odehrávajícího se za pozadí složitého politického vývoje. Sleduje obtížná období skrytého skautingu a je na konec překvapen, že skautsky tak činorodý Zapletal vlastně důsledkem politických poryvů zažil neutajované skautské činnosti vlastně hrozně málo.
Zapletal jako filozof a duchovní mentor
Díky Zapletalovu textu Pět životů má čtenář možnost se blíže seznámit i názory Miloše Zapletala na řadu oblastí života, včetně náboženství, což je v českém sekulárním prostředí záležitost ojedinělá. Jako i v jiných ohledech zůstává Zapletal také na tomto poli nonkonformní:
„Sám jsem prošel katolickou výchovou, chodil jsem na nepovinné hodiny náboženství, dokonce jsem dostal kdysi od patera Kubíka, našeho katechety, knížečku s biblickými příběhy, do níž mi napsal věnování „Za píli v náboženství“, ale jak jsem rozumově dozrával, stávala se pro mne církevní dogmata stále nepřijatelnější, až jsem se za věřícího katolíka přestal považovat. Styk s Pavlem ve mně jen upevnil názor, že člověk má spoléhat na svůj vlastní rozum. Později jsem „konvertoval“ k náboženství, kterému říká Mahátmá Gándhí náboženství etické. To upravuje vztah člověka i k sobě samému, jiným lidem, všem živým tvorům i celém vesmíru na základě mravním a obejde se bez dogmat.“
K tomu si dovolím jen krátce poznamenat, že zde Zapletal, jakkoli jinak nonkonformní, sleduje ve svém spirituálním vývoji cestu vlastní i řadě dalších myslitelů. Útěk od prázdných církevních obřadů k etice bez Boha, je sice pořád lepší, než útěk většinové profánní společnosti od náboženství vůbec. Jak však ukazují pečlivé analýzy života Móhandáse Gándhího nebo Lva Nikolajeviče Tolstého, jejich etika bez boha je ve skutečnosti slepou cestou.
Miloš Zapletal jako autor a redaktor
Zajímavé jsou Zapletalovy postřehy ke sbírání redakčních zkušeností. Poučné jsou postřehy k Zapletalovu mnohaletému životu redaktora na volné noze. Dnes, kdy může s živnostenským oprávněním svobodně podnikat kdokoli, si to teřba ani neuvědomujeme. Zapletal však popisuje peripetie svobodného povolání v době komunismu. Snad každý textový autor si rád přečte Zapletalovy vzpomínkové pasáže Jak psát nebo Editorem a překladatelem, v nichž je často nenápadným způsobem ukryto mnoho cenných rad. Co je naopak možná trochu škoda, je editorem vynechaná pasáž Zaleptalových vzpomínek na jeho potíže s komunistickou Státní bezpečností (StB). Do žádné knihy se ale nevejde všechno.
Celkově je sborník ZET – Miloš Zapletal oproti předešlému sborníku Fenomén Foglar výrazně inspirativnější kniha. Směřuje čtenáře dopředu, byť zůstává provoněná starými časy, tradicí a vzpomínkami. Rozhodně nejde o knihu určenou přednostně sběratelům, byť si ji určitě mnozí z nich rádi pořídí. Nic na tom nemění fakt, že závěrečný přehled díla Miloše Zapletala i výbor hlavních publikací o samotném ZETovi z nedávné doby je opět pojat velice noblesně a velkoryse. V jádru jde o sborník inspirativní a praktický, k němuž se lze bezpochyby vracet podobně, jako k Zapletalovým sbírkám her.
Knihu lze jednoznačně doporučit všem, kdo se zajímají o alternativní způsoby života, mají mírně pesimistický vztah k moderní civilizaci a hledají doplňující motivační zdroje. Jak k tomu ve svém textu Pět životů říká samotný Miloš Zapletal:
„Jiným jsem připadal – a dodnes připadám – jako podivín, který nikdy neměl auto, automatickou pračku, ledničku s mrazákem, chodí pěšky po městě, nosí staré šaty, nevyhazuje věci jen proto, že vyšly z módy, místo v hotelích spí pod stanem…“
– Pro nezasvěcené nutno dodat, že nejde o Zapletalovu nadsázku, ale že bez zmíněných vymožeností (s výjimkou osobního počítače, který využívá pro redakční práci) skutečně celoživotně žije.
A v tom je možná největší přínos celého sborníku. Publikace rozhodně není určena nikomu, kdo si chce udržovat své černobílé vidění světa a jakékoli nonkonformní postoje a názory považuje za fanatismus, sektářství a společenské nebezpečí. A že se i mezi trapery a foglarovci takoví jedinci vyskytují…
Související články
- Spisovatel Miloš Zapletal a nakladatel Zdeněk Bauer představili v Liberci knihu Mýtus zvaný Stínadla