Původně publikováno v díle Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín. Upraveno a kráceno, doplněny titulky, Na některých místech byl text za účelem snazší srozumitelnosti jazykově upraven podle současných pravidel.
Text nutno chápat jako dokument doby. Nesmyslnost válečného běsnění ve vojenských zákopech se ve snaze dobových redaktorů mění pozitiva a vymoženost moderního způsobu boje. Reálie zůstávají skutečné, byť ideálně popisované vybavení bylo ve frontových zákopech jen málokde. Číslování se vztahuje k vyobrazení v knize František Černý: Moje záznamy ze světové války 1914–1918.
Zákopy – jejich zařízení a život v nich
První veliká válka dvacátého století – zdaž také poslední? – vede se v mnohých směrech zcela jiným způsobem, nežli války dřívější. Nový způsob válčení stal se nezbytným zvláště následkem zdokonalení střelných zbraní a to jak děl, tak i pušek. Od zavedení rychlopalných pušek bylo by přímo sebevraždou, kdyby odpůrce, sotva nepřátelské armády k sobě se přiblížily, hnal se útokem muž proti muži, jak bývalo dříve. Natož v hustých masách, jak bývalo kdysi. Ani útok rozptýlenou linií střeleckou není vhodný dříve, dokud odpůrce jeden neusoudí, že už řady druhého značně oslabil tak zvaným bojem pozičním a úspěchy svými při něm.
K účelům boje pozičního slouží však v první řadě zákopy. Zákopy tyto nejsou však nikterak jediného druhu, jak soudí namnoze čtenáři zpráv válečných. Liší se nejenom zařízením svým, ale také i polohou svoji. V přední řadě polohou svou bývají hluboké a silné zákopy střelecké s úkryty pro strojní pušky (na tab. č. 1, 2). Za nimi nalézají se krycí zákopy (č. 10.), které slouží za útočiště a pobyt mužstvu, jež má po několika hodinách střelce v první řadě vy střídati. Odtud vedou spojovací příkopy (č. 5.) k předním řadám, aby k nim pomocné mužstvo ono mohlo pro případ potřeby i co nejrychleji přispěchati. Dále ještě v pozadí nalézají se pro zálohy další krycí zákopy, různé útulky a chýše z hlíny a z kamení, kteréž s předními řadami spojeny jsou rovněž spojovacími příkopy, aby se mohly k předním řadám dopravovati rychle a úkrytem posily, střelivo i potraviny.
Ještě mnohem dále v pozadí jsou pak posice dělostřelecké, z nichž děla s plochou, skorém vodorovnou dráhou střelnou (č. 15.), zakopána jsou rovněž dobře do země, kdežto děla se šikmou a skorém kolmou dráhou střelnou, volí obyčejně jiný způsob úkrytu (vesnice, domky, lesy). Pozorovací stanoviště zařízena jsou jak v střeleckých příkopech a při posicích dělostřeleckých, tak po případě i mimo střelecké zákopy. Jednotlivé zákopy a postavení jsou pokud možno technicky spojeny s vyššími veliteli a se zadními zálohami.
V nejpřednější řadě bývají u místěny jako pomůcka pro noční boje i reflektory. Území před obrannou posicí takovou, jakož i území mezi jednotlivými liniemi postavení toho jest dle možnosti tak zařízeno, že se nepříteli stěžuje tím používání zbraní i přiblížení se k posicím, že však na druhé straně usnadňuje se používání vlastních zbraní a případný vlastní útok na nepřátelské posice. Bezprostředně před střeleckými zákopy zřízeny jsou rozsáhlé překážky, obzvláště ploty z ostnatého drátu, a tak zvané »vlčí jámy« (prohlubně v zemi), kteréž sílu postavení značně zvyšují a zvláště za noci chrání před náhlým překvapením (číslo 12, 13).
Zdroj: Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín
Střelecké zákopy
Střelecké zákopy (č. 1. a 2.) jsou zařízeny, pokud možno, pro střelce stojící. Jsou-li úzké a hodině hluboké, skýtají nejlepší ochranu zvláště proti palbě z děl. Proto jsou obyčejně tak široký, že jest možno, jen, aby ještě jen jedna osoba za střelci prošla. Síře bývají zakládány jen, když mají pojmouti výminečně jen větší oddělení. Střelecká linie položena jest v nich tak vysoko, aby za všech okolností docílilo se dobrého účinku střelby.
Při tom hledí se všemožně k tomu, aby zákopy unikly co možno slídivému zraku nepřítele a poprsní násep, sloužící k ochraně prsou a dílem i hlavy střelce, jest co možno nízký, tak nízký, jak to jen tvar půdy v dotyčném území a případné porosty neb zalesnění její připouštějí.
Tam kde to tvar půdy dovoluje, jsou střelecké zákopy vůbec – bez náspů – do země vyhloubeny. Poprsí stěny zákopů neb okopů nemají žádných ostrých hran a okrajů, nýbrž přecházejí povlovně v okolní train, a jsou přizpůsobeny mnohdy i porostům okolní půdy. V mnohých případech používá se i kmenů stromů, kusá trávníků, větších kamenů, kolejnic, sudů, pískem neb oblázky naplněných, košů, beden atd. ku zřízení poprsních stěn okopů; kameny a železo přikrývají se pak zemí, a neb trávníkem, aby, když jsou zasazeny střelou, neodletovaly od nich drobné úlomky a třísky.
Na ochranu proti třískám a úlomkům granátů, jež by odzadu mohly na vojáky dopadati, zřizují se, kde jest toho třeba, z přebytečné půdy zadní okopy a stěny na ochranu zad střelců; kde, což je však výjimkou, přečnívají stěny poprsní, tam přizpůsobuje se rovněž všemožně okolí, aby nebylo rovněž možno tak brzy je zpozorovat.
Zdroj: Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín
Ochrana před střelami
Ku ochraně proti střelám, jež by dopadaly ze strany i k ochraně proti úlomkům střel ručních granátů, jež odlétají na stranu, zřizují se v zákopech postranní stěny fit hráze, jež obyčejně vybíhají kolmo od poprsní stěny. Takové postranní stěny neb hráze utvořeny jsou z pravidla z půdy samé, kterouž vojáci už při vykopávání zákopu nechali, jako jeho přepážku, prostě již státi (na obrázku č 3.), aneb zřizují se v zákopu teprve dodatečně č. (3^, pomocí beden, košů, sudů, pískem naplněných atd. Za těmito postranními stěnami či přepážkami, které se v zákopu zřizují obyčejně vždy na vzdálenost 8–10 m, veden jest o všem i příkop dále ve formě okružní chodby.
Hned pod horním okrajem poprsní stěny zákopu neb okopu zřízen jest výstupek pro ruku, o kterýž střelec může při míření a střílení ruku svou opírati a na kterýž klade se také munice, aby byla k střelbě připravena.
Střelec stojí obyčejně na stupínku nástupním, na kterýž při střelbě vystupuje a s něhož po výstřelu, když odpočívá, sestupuje. Tento schůdek, v zemi vykopaný, obkládá se obyčejně, jeli to jen poněkud možno, právě tak jako přední stěna příkopu, prkny neb klestím. Při vlhkém a studeném počasí používá se i plátna ze stanu, různých pokrývek atd. k obložení poprsních stěn příkopů. Při dolní části zadních stěn příkopů zřizují se mnohdy odkopáváním země i stupínky neb schůdky (č. 15.), kteréž slouží střelcům, když odpočívají, za sedátka, a kam mohou také ukládati tornistry své, munici atd.
Do poprsní stěny střeleckých příkopů zakopávají se obyčejně i strojní pušky (č. 2.). Pro hlaveň strojní pušky té jest část horního okraje přední stěny té mělce vyhloubena a pro úkryt střelcův a pro ukládání nábojů učiněna jsou pak kolem přiměřená opatření. Střelci v příkopech stojí těsně při prsní stěně, jsouce k výstřelu připraveni, ovšem jenom za boje, za přestřelek aneb kdy se právě nějaký útok očekává. Není-li tomu tak, postavena jest k poprsní stěně jenom část střelcův jaksi jako stráž, aby pozorovala území před zákopem, aby oznamovala postup nepřítele, a aby střílela na vše, co by se z řad nepřátelských náhodou a z neopatrnosti mimo úkryty objevilo.
Zbytek střelců jest zatím v zákopech úplně ukryt. K tomu účelu slouží zvláštní krytá útočiště (č. 7,10) a jámy, vyhloubené do stěn příkopů, které však zařízeny jsou tak, aby nevadily rychlému rozvinutí sil při střelecké Čáře a rychlému obsazení střeleckých zákopů. Vzadu uzavřeny jsou, možno-li stěnami ze dřeva, a poboční stěny jich obloženy jsou prkny, slámou, pokrývkami, plátnem stanovým atd., takže skýtají útulek chráněný pokud možno proti mokru a zimě.
Zdroj: Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín
Ochrana před letadly a budování střech
Střechy, které přistavují se ku přední stěně příkopů a jež zrobeny jsou ze silných trámů a prken, křídla vrat, různé tabule atd., jež rovněž kladou se leckde přes příkop, nahrazují zmíněná útočiště tam, kde tyto není možno zříditi, a skýtají jakž takž aspoň ochranu proti nečasu. Také výklenky pro střelce, které si jednotliví vojáci vyhlubují v přední stěně příkopů, skýtají jisté zlepšení úkrytu.
Aby střelecké příkopy skryty byly lépe před zraky letců, přikrývají se namnoze větvemi a prkny, jež barvou svou přizpůsobeny jsou svému okolí. Tu a tam jsou střelecké příkopy vůbec zcela přikryty. V střeleckých příkopech aneb na blízku jich zřizují se i pozorovací stanoviště, kteréž i za boje dovolují bezpečné pozorování. Jsou obyčejně kryty a umožňují pozorování jen skulinami a malými otvory. Jsou však také otevřené stanoviště pozorovací, při nichž nutno vyhlížet i přes poprsní stěnu a kdež hlava pozorovatele jest zraku nepřítelovu zakryta jen chomáči trávy, větvemi a podobně. Zřizováním dvojitých zrcadel a podobných zařízení usnadněno jest značně pozorování z takých stanovišť.
Pozorovací stanoviště, nalézající se mimo střelecké příkopy, spojeno jest s nimi buď spojovacím příkopem, aneb také telefonem, aby mohlo dávati střelcům rychlé pokyny o pobytu nepřítele a případné střelbě. Za účelem bezpečnější střelby jsou namnoze při poprsní stěně zřízeny i střílny, otvory to a průlomy, jež vyříznuty jsou buď v přední poprsní stěně, aneb zřízeny pomocí pytlů s pískem, a jež mají postavení učiniti nepříteli tím nepoznatelnějším.
K ukládání munic, zavazadel, k přechovávání pitné vody, potravin a přenosných reflektorů, k schovávání dalekohledů, map, měřítek vzdáleností, pochodní a podobně, jakož i ku stavění a zavěšování svítilen vyhlubují se, někde i vyzdívají do stěn příkopů výklenky, při čemž vypomáhá se o všem i bednami neb sudy.
K odvádění vody, což zvláště při deštivém počasí jest důležité, jest dno příkopu tak zařízeno, že směrem dozadu se níží, aby odtékající voda mohla býti v malých stružkách odváděna do zvláštních jam, aneb dalšími struhami, jež se ve větší vzdálenosti k stružkám oněm připojují a jimiž se pak voda odvádí do tížemi hlouběji ležícího. Krycí příkopy (č. 10), sloužící za útočiště vyčkávajícím posilám, jsou zřízeny tak na blízku příkopů střeleckých, že posádka jejich může býti vyslána včas a co nejrychleji do střelecké čáry.
Pokusy o zvýšení bezpečnosti vojáků v zákopech
Pro úplně bezpečný pobyt mužstva v těchto krytých zákopech zřízeny jsou v příkopech těchto kryté útulky, kteréž pozvolna bývají velmi »roztomile« zařízeny. Pro stříšky použito trámů, prken, plechových tabulí, kolejnic atd. Skuliny ve střeše ucpány jsou trávníky, prstí a podobně. Tyto útulky, vpravdě podobné malým pokojíčkům, mají stěny pokryté prkny, plátnem stanovým, podlaha opatřena jest pokrývkami i koberci a neschází tu ani kamínek.
Aby se snadno mohlo z příkopů vycházeti, zřízeny jsou v nich i schůdky a lampy. Kde bylo možno odvážiti se s polními kuchyněmi až k zákopům, pro střelce určeným, zřízeny i pro tyto kuchyně zvláštní zákopy, které jsou s ostatními spojeny. Útočiště pro zálohy jsou od zákopů střelců vzdáleny tak daleko, aby byli již mimo dostřel nepřátelského dělostřelectva.
Pokud terain sám přirozeným rázem svým je nechrání a neskrývá před zrakem nepřítele, jsou zálohy ty rovněž zakopány v zemi. A tu za bydliště vykopá se jim obyčejně větší jáma, kteráž pokryje se trámy, na něž nasype se země, čímž postaráno jest o krytku jakž takž bezpečnou. Uvnitř nalézají se i stolky, lavičky, pryčny a kamna. Jsou-li zálohy nuceny zdržovat se přece v dostřelu nepřítele, střechy jam takých, zemí pokryté, nevyčnívají vůbec nad terain, aby nebudily pozornost nepřítele. Kamínka jsou buď železná, aneb zřízena jsou ohniště z cihel; o odvádění kouře jest ovšem dobře postaráno. Světlo vniká dovnitř malými okénky a dveřmi.
Proti zimě chráněno jest mužstvo tím, že stěny obloženy jsou prkny a ověšeny pokrývkami, podlaha pak rovněž pokryta teplými látkami. I spojovací příkopy, vedoucí přímo až ke střeleckým zákopům, opatřeny jsou nahoře často krytbou z prken a země, aby tím spíše unikly zrakům nepřítele. Aby umožnily rychlý průchod mužstva, bývají širší, aneb zřízeny jsou aspoň na některých jich místech širší výhybky Ve spojení s těmito spojovacími příkopy zřízeny jsou, rovněž ve vyhloubeném lůně země, obvaziště, záchody i telefonní stanice, jichž kabel veden jest zemí, aby chráněn byl před nepřátelskou střelbou.